Režisér a scénárista Joss Whedon kdysi dávno vymyslel seriály Buffy: Přemožitelka upírů a Angel, který na ni navazoval. Definitivně se pak proslavil sci-fi seriálem Firefly, který ač se dočkal pouhých čtrnácti dílů, je dodnes velmi populární a dostal se nakonec i na stříbrná plátna díky celovečernímu pokračování Serenity. Joss Whedon netočí nic horšího, než geniální seriály, a jeho nejnovější dílo pořád vypadá jako něco, co by nám opět mohlo vyrazit dech. Tedy pokud jej zase nepotká nepřízeň osudu.

Whedon přichází se žhavou seriálovou peckou Dollhouse, příběhem v němž se skupina mladých lidí nechá za vysokou sumu peněz připravit o vzpomínky a osobnost, aby se mohli stát ,,živými loutkami”. V každé epizodě budou hrdinové něčím jiným, to záleží na požadavku bohatých klientů, kteří si mohou tyto ,,hračky” dovolit.

Hlavní úlohy se zhostí Eliza Dushku, která kdysi zářila právě ve Whedonově Buffy. Známe ji ale i z filmů Pravdivé lži, Pach krve nebo z Hodiny pravdy. V dalších rolích uvidíme Olivii Williams (Šestý smysl, Petr Pan), která si zahraje majitelku domu, Amy Acker (Angel, Alias) nebo Tahmoha Peniketta (Battlestar Galactica).

Dollhouse se musel nedávno potýkat se zastavením produkce, ale není třeba se děsit. Nebyl to rozkaz Foxů, kterým se tímhle způsobem podařilo potopit Firefly, ale stál za tím Whedon samotný. Nebyl totiž spokojen s dalšími epizodami, jejichž scénáře nemohl kvůli režírování průběžně kontrolovat, a tak se rozhodl je přepsat. Já to spíš vidím jako důkaz toho, že se nespokojí jen tak s něčím a dává si záležet na tom, aby Dollhouse dostál vysokým očekáváním. Zatím by se měl Dollhouse dočkat čtrnácti epizod, přesně po tolika dílech bylo nakonec ukonečneno i Firefly. Doufejme, že se v lednu příštího roku, kdy bude mít premiéru, dočkáme toho, co nám samotnýJoss Whedon slibuje: ,,Každá epizoda bude jiná, ale dohromady to bude velkolepý příběh. Diváci se mají na co těšit…”.

Pilotní díl v USA se odvysílal 13. února.

Seriál Dexter, jehož titulní postava Dexter Morgan pracující u policie v Miami, na první pohled sympatický vyšetřovatel v nejlepších letech, má nezvyklého koníčka. Zabíjí lidi. Dexter totiž už od dětství prakticky necítí žádné emoce. Jediné, co u něj dokáže ještě zvednout hladinu adrenalinu je usmrcení jiného člověka. Jeho práce forenzního vyšetřovatele (bez problému by zapadl do kriminálky Miami) mu umožňuje přístup k nevyřešeným případům, kde se pachatele nepodařilo usvědčit, Dexter prostě vezme spravedlnost do vlastních rukou a sám se pak spravedlnosti vyhne. Jenže nejde o žádného “mstitele”, sám Dexter s vražděním nemůže přestat a musí pořád naplňovat svou jedinou touhu. Policie, která mu dala přezdívku Ledňáček, se s tak rafinovaným vrahem ještě nesetkala a zdá se, že jeho řádění nemůže (nebo snad ani nechce) zabránit.

Aby se Dexter mohl začlenit do společnosti, musí každý den hrát svou roli člověka s normálními emocemi. Ke každé situaci má přiřazenou nějakou emoci, kterou prostě předvede aby ho okolí nepovažovalo za bezcitného a kupodivu se mu to daří (až na občasné škobrtnutí) perfektně. “Člověk” kterého Dexter hraje je zdvořilý, šarmantní a charismatický, což mu zajišťuje hodně přátel a hezkou přítelkyni (o které se taky nedá říct že by byla normální). Jenže jak dlouho může svobodně po světě takový nebohý psychopat chodit, než si ho někdo všimne?

Kabelová televizní stanice Showtime, kde Dexter běží, sice nemá ve zvyku zveřejňovat svá čísla sledovanosti, tentokrát to ale jinak nešlo. Poslední díl Dextera vysílaný v neděli 19. listopadu v devět hodin večer přilákal k obrazovkám 1,23 milionů diváků a stal se tak nejúspěšnější seriálovou epizodou, jaká kdy na Showtime běžela (pokud se vám 1,23 diváků zdá málo, je třeba si uvědomit, že Showtime je kabelová televize vysílající na mnohem náročnějším trhu).

Dexter vznikl podle románu Darkly Dreaming Dexter od Jeffa Lindsaye. První epizodu Showtime vysílala 1. října 2006 a od samého začátku bylo jasné, že Dexter se na trhu neztratí. Úspěch první řady u diváků i kritiky si doslova řekl o druhou řadu, která na Showtime běží od 30. září. O tom, že i tenhle podzim se policejnímu zabijákovi vydaří (i když čerpá z knihy jen velmi málo) není pochyb. Dočkáme se Dextera i v Česku?

Kontroverzní seriál televize BBC, který ČT vysílala začátkem roku 08, o životě ve starém Římě, je tak plný sexu, násilí a vulgárního jazyka, že ho pro vysílání v italské televizi museli uhladit a zcenzurovat.
Seriál byl natočen v uměle vybudovaném starém Římě, nákladem 10 milionů liber, v římských ateliérech Cinecitta, avšak státní italská televize byla natolik šokována scénami násilného sexu, ubodávání obětí a ukřižování, že odvysílá pouze “očištěnou”, zkrácenou verzi.

Řím, televizní inscenace BBC, kterou výroba stála 60 milionů liber a vznikla v koprodukci se stanicí HBO, obsahuje záběry zepředu zabíraných nahých mužů a žen, násilný sex, ukřižování a zabíjení proříznutím hrdla hned několik minut po začátku po 21. hodině, odkdy jsou v britské televizi přípustné pořady mládeži jinak nepřístupné.
Autoři seriálu BBC konstatovali, že seriál obsahuje autentické vylíčení brutality života v římské republice, a obvinili moderní diváky, že jsou puritánštější než staří Římané.
Bruno Heller, autor seriálu, konstatoval: “Staří Římané měli přímé potěšení ze sexu a z násilí. Náš seriál je možná šokující, ale je pečlivě zdrojován.”
Seriál líčí kariéru Julia Caesara od jeho dobytí Galie až po jeho zavraždění v roce 44 př. Kr.

Zajímavosti seriálu Řím

HBO se rozhodlo natáčet seriál Řím v Itálii na jaře 2003 a přípravné práce byly zahájeny v legendárním studiu Cinecittà téhož roku v srpnu.

Scénografii a výpravu dostal na starosti Joseph Bennett, se stavbami se začalo v listopadu 2003. V exteriérech se točilo od 22. března 2004, první klapka studiových záběrů padla 1. dubna 2004. Natáčení skončilo v květnu 2005.

Při natáčení Říma štáb disponoval největší zastavěnou plochou na světě, jež zahrnovala cca 20 000 m2, a měl k dispozici šest zvukových studií Cinecittà.

Scénografii a výpravu dostal na starosti Joseph Bennett, se stavbami se začalo v listopadu 2003. V exteriérech se točilo od 22. března 2004, první klapka studiových záběrů padla 1. dubna 2004. Natáčení skončilo v květnu 2005.

Při natáčení Říma štáb disponoval největší zastavěnou plochou na světě, jež zahrnovala cca 20 000 m2, a měl k dispozici šest zvukových studií Cinecittà.

Řím je první anglicky mluvený seriál, který byl kompletně natočen v zemi, kde se anglicky nehovoří.

Při natáčení seriálu bylo zaměstnáno 350 členů mezinárodního štábu a více než 50 italských asistentů.

Seriálové Forum bylo postaveno přibližně v 60% velikosti skutečného Fora Romana. Olivovníky v posvátném háji jsou přes 200 let staré.

Pro zářivé barvy zdobící chrámy, sochy i ulice, stejně jako pro nápisy na zdech a návěští byly inspirací nálezy z vykopávek Pompejí, Herculanea a Ostia Antica.

Seriál si vyžádal více než 4 000 částí garderoby, kterou navrhla na Oscara nominovaná kostýmní výtvarnice April Ferryová. 2 500 kusů bylo použito samostatně v prvních třech epizodách. Okolo 1 250 párů bot a sandálů bylo vyrobeno v Bulharsku.

Všechny látky a tkaniny, použité při výrobě kostýmů a jejich doplňků, jsou dobově autentické – vlna, len, bavlna a hedvábí. Látky pocházejí z italského Prata a také z Indie, Tuniska a Maroka. Byly nakoupeny v přírodním stavu a teprve poté obarveny podle potřeb filmařů.

250 okovaných tunik pro vojáky, z nichž každá vážila cca 18 kg, bylo vyrobeno v Indii, stejně jako 40 kožených kyrysů pro důstojníky legií.

Kožené předměty pro herce v hlavních rolích vytvořili Augusto a Giampaolo Grassiovi, příslušníci druhé generace mistrů řemeslníků. Jejich otec vyrobil zbroj pro film Kleopatra a další historické snímky natáčené v Cinecittà. Je tak kvalitní, že mnohé z jednotlivých kusů je možné používat dodnes a půjčují si je produkce z celého světa.

Prototypy přilbic a dalších kovových součástí kostýmů vznikly v dílně uměleckého kováře Luca Giampaoliho a jejich repliky byly vyrobeny v Indii. On sám vytvořil všechny kovové doplňky kostýmů pro herce v hlavních rolích.

Při natáčení seriálu „hrálo“ v jedné scéně maximálně 40 koní a v nejdelším natáčecím dni se před kamerou sešlo 750 komparsistů - a to ve scéně Caesarova triumfu.

Kevin McKidd a Ray Stevenson trénovali s mistrem šermu Giorgiem Antonionim více než měsíc před natáčením. Museli zvládnout skutečné římské bojové techniky, které obvykle nejsou ve filmu a v televizi k vidění.

Pětapadesát vytipovaných italských komparsistů strávilo dva týdny ve speciálním táboře, kde žili ve stanech a podstoupili obdobný výcvik jako římští vojáci – akci dokončilo 43 z nich.

Typický den v tomto výcvikovém táboře začínal v 5 ráno, následoval hodinový trénink, po němž bylo vyhrazeno 20 minut na snídani. Komparsisté byli rozděleni do tří skupin a učili se pochodovat, bojovat s mečem a další vojenské dovednosti. Oběd trval 40 minut a následovala další fáze výcviku, k němuž patřilo i stavění a stržení tábora. Po večeři se muži umyli v nedalekém jezeře bez mýdla. Světla zhasla v 9 večer a následovala strážní služba a noční cvičení.

V bojových scénách byly použity autentické starověké techniky, včetně skutečné „římské zdi“. Tvořili ji vojáci dotýkající se rameny a dokonale se chránící štíty. Bojová linie byla pohyblivá a umožňovala každých 35 – 40 vteřin nahrazení unavených a padlých mužů čerstvými silami.